Milý čtenáři,
ráda bych Vám vyprávěla příběh, jak dva mladí lidé, kteří nechtěli žít ve městě k chaloupce přišli a jak si jí přebudovali( a stále přebudovávají) k obrazu svému. Za tu dobu se ti dva rozrostli o další dvě bytosti a připojili k sobě i čtyřnohé a některé dvounohé zvířecí obyvatele. Ale popořadě.
Když jsem čekala své první dítě, věděla jsem, že ho nechci vychovávat v bytě o velikosti 1+1 a už vůbec, že nechci aby vyrůstalo v bytě ve městě. Již předtím jsem sice shlížela reality a inzerce, protože jsme tušili, že město pro nás není to pravé místo. První úvahy byly ale takové, že bychom pořídili větší byt a k němu nějakou chatu nebo chalupu. Jenže já se znám a věděla jsem, že by se mi postupem času chatu nebo chalupu nechtělo opouštět a že bych stále více apelovala na to, abychom tam zůstávali i přes týden. A tak náš záměr dostal jasný směr a cíl... najít si dům, respektive chalupu, která bude splňovat určité aspekty k trvalému bydlení.
Na náš vysněný dům jsem narazila na inzerci města. Ihned jsem to posílala manželovi, aby tam zkusil zavolat. Dům se nacházel v malé vesničce a realita byla úplně dle mých ( našich) představ. Manžel volal a dozvěděl se, že inzerát již není platný, že to majitel předal realitce, takže hned jsem ho našli a volali do realitky. Brzy na to, jsme se na dům jeli podívat, vzali jsme si s sebou kladívko a tchána, aby nás na to bylo víc. Dům byl suchý,nikde žádná vlhká zdiva. Zahrada velká,ale celkem zarostlá. Ale to MÍSTO!!!! Dům stojí na konci vesnice, v klidné části, u pole, kde je v těsné blízkosti les. Ten pohled na tohle byl neskutečný. A jak už někdo jednou prohlásil a moc se nám tento výrok líbí a plně s ním souzníme , ...s domem se může udělat cokoliv, ale to MŚTO...." A tak se nám začal plnit sen. A také začalo kolečko po úřadech, což velké dík patří i realitce, protože o to to bylo všechno lehčí.
 |
| jaro 2006 |
Na baráčku jsme začali pracovat ihned, po obdržení klíčů. Vymysleli jsme si dispozici a netrpělivě čekali na stavební povolení abychom se do toho mohli pořádně opřít. Moje představy byly představy typické ženské, že vše půjde rychle a jako po másle. No chyba lávky. Rekonstrukce k tomu,abychom se mohli nastěhovat do baráčku trvala zhruba tři roky. A to byl opravdu jen ten základ. Pracovali jsme oba, občas nám pomáhali moji rodiče, sestra se švagrem a i kamarádi a známí, za což jsme jim neskutečně vděční!!!Bez nich bych to opravdu trvalo o mnohem, mnohem déle. Pracovali jsme s manželem po odpolednách i o víkendech, já i s bříškem a později i s dcerou v kočárku, ta nám pak dělala vrchní dozor. Museli jsme řešit nemalé problémy, kdy dostat jednoho řemeslníka, aby práce navazovala na druhého řemeslníka byl mnohdy pořádný kokosový ořech!
 |
| Pomalu se začalo dělat, oťukávání zdí a objevování ,,pokladů" |
 |
| bourání betonového zápraží a rozbíjení škváry ve vnitř, vrchní dozor na vše poctivě dohlížel |
 |
| sundávání střechy, krovů a stropu... hrůzný pohled |
 |
| odbourávání zdí a příprava na půlštok, vrchní dozorování už ve dvou |
 |
| rastry a přípravy pro sádrokartony |
Nakonec jsme se dočkali a my jsme se mohli nastěhovat, stěhovali jsme se na podzim a byla jsem neskutečně vděčná, že už jdeme z bytu pryč. I tam jsme si bohužel prožili krušné chvilky. A práce na baráčku na chvilku ,, ustaly", teda myslím ty velké a my jsme si tu žili v dobrém naladění, zjistili jsme a objevili jsme, jakou sílu má každé roční období, že léto není jen o vysokých teplotách ale i bouřkách, větru, jaro je plné bzučení a rozmanitých květů, podzim je barevný a vonící po houbách a dřevem a jak úžasné je pozorovat plameny ohně v kamnech a zima, jak dokáže být klidná a tichá a zároveň studená a mrazivá, kdy není žádná sranda dojít pro dřevo a udržovat doma teplo. Zkrátka najednou jsme ochutnali, jaký může být život rozmanitý a příroda čarovná.
 |
| poslední dodělávky a kuchyň |
Po čase a pár letech bydlení začali vylézat kostlivci na povrch a my jsme museli udělat radikální rozhodnutí a celá rekonstrukce začala nanovo. Sádrokartony, které jsme měli jako obložení zdí, místo nahození, se neukázaly jako dobré řešení, poněvadž si za nimi řádily ne-kamarádky myšky,myšáci a hlavně krysáci, kteří na nás taky začali vykukovat a hlavně nám kolikrát nedali v noci spát pro jejich věčné škrabání a kousání všeho možného.
A tak mně začalo pendlovací období, kdy jsem s dětmi střídavě bydlela v době rekonstrukce u tchánovců a u mých rodičů a vozila dceru několik km do školky. Sádrokartony šly dolů a začalo se nahazovat. Tato rekonstrukce se stihla v rekordním čase, za což hlavně děkuji kamarádce a jejímu příbuzenstvu.
 |
| kuchyň pryč, schody ještě zatím jsou |
 |
| finální úpravy, výklenek už není, místo něj jsou prosklené dveře ven |
To hlavní bylo za námi a my jsme začali další etapu v baráčku. Po čase přišlo i na výměnu kotle, krbu za kamna s plotnou, to když jsme tu zůstali dva a půl dne bez el.proudu a já jsme musela vodu na koupání ohřívat na ne zrovna stabilním grilu, protože jinak to prostě nešlo. ...
Baráček a jeho okolí stále není úplně dokončeno. Spousta nám toho chybí. Rekonstrukce jde pomalými kroky, ale nějak to jde a my se aspoň nenudíme. Někdy jsme vyřízení, někdy nám tečou nervy, někdy nám příroda hodí vidle do plánů a vizí, někdy se nepohodneme a nebo máme jiný názor s místními lidmi, ale přesto všechno...
💗 ,, JE TU KRÁSNĚ"💗
Danča a Lukáš
