pondělí 25. září 2023

Bylo, nebylo...

Milý čtenáři,

ráda bych Vám vyprávěla příběh, jak dva mladí lidé, kteří nechtěli žít ve městě k chaloupce přišli a jak si jí přebudovali( a stále přebudovávají) k obrazu svému. Za tu dobu se ti dva rozrostli o další dvě bytosti a připojili k sobě i čtyřnohé a některé dvounohé zvířecí obyvatele. Ale popořadě. 

Když jsem čekala své první dítě, věděla jsem, že ho nechci vychovávat v bytě o velikosti 1+1 a už vůbec, že nechci aby vyrůstalo v bytě ve městě. Již předtím jsem sice shlížela reality a inzerce, protože jsme tušili, že město pro nás není to pravé místo. První úvahy byly ale takové, že bychom pořídili větší byt a k němu nějakou chatu nebo chalupu. Jenže já se znám a věděla jsem, že by se mi postupem času chatu nebo chalupu nechtělo opouštět a že bych stále více apelovala na to, abychom tam zůstávali i přes týden. A tak náš záměr dostal jasný směr a cíl... najít si dům, respektive chalupu, která bude splňovat určité aspekty k trvalému bydlení.

Na náš vysněný dům jsem narazila na inzerci města. Ihned jsem to posílala manželovi, aby tam zkusil zavolat. Dům se nacházel v malé vesničce a realita byla úplně dle mých ( našich) představ. Manžel volal a dozvěděl se, že inzerát již není platný, že to majitel předal realitce, takže hned jsem ho našli a volali do realitky. Brzy na to, jsme se na dům jeli podívat, vzali jsme si s sebou kladívko a tchána, aby nás na to bylo víc. Dům byl suchý,nikde žádná vlhká zdiva. Zahrada velká,ale celkem zarostlá. Ale to MÍSTO!!!! Dům stojí na konci vesnice, v klidné části, u pole, kde je v těsné blízkosti les. Ten pohled na tohle byl neskutečný. A jak už někdo jednou prohlásil a moc se nám tento výrok líbí a plně s ním souzníme , ...s domem se může udělat cokoliv, ale to MŚTO...." A tak se nám začal plnit sen. A také začalo kolečko po úřadech, což velké dík patří i realitce, protože o to to bylo všechno lehčí.

jaro 2006


Na baráčku jsme začali pracovat ihned, po obdržení klíčů. Vymysleli jsme si dispozici a netrpělivě čekali na stavební povolení abychom se do toho mohli pořádně opřít. Moje představy byly představy typické ženské, že vše půjde rychle a jako po másle. No chyba lávky. Rekonstrukce k tomu,abychom se mohli nastěhovat do baráčku trvala zhruba tři roky. A to byl opravdu jen ten základ. Pracovali jsme oba, občas nám pomáhali moji rodiče, sestra se švagrem a i kamarádi a známí, za což jsme jim neskutečně vděční!!!Bez nich bych to opravdu trvalo o mnohem, mnohem déle. Pracovali jsme s manželem po odpolednách i o víkendech, já i s bříškem a později i s dcerou v kočárku, ta nám pak dělala vrchní dozor. Museli jsme řešit nemalé problémy, kdy dostat jednoho řemeslníka, aby práce navazovala na druhého řemeslníka byl mnohdy pořádný kokosový ořech! 

Pomalu se začalo dělat, oťukávání zdí a objevování ,,pokladů"

bourání betonového zápraží a rozbíjení škváry ve vnitř, vrchní dozor na vše poctivě dohlížel
sundávání střechy, krovů a stropu... hrůzný pohled

odbourávání zdí a příprava na půlštok, vrchní dozorování už ve dvou

 
rastry a přípravy pro sádrokartony


Nakonec jsme se dočkali a my jsme se mohli nastěhovat, stěhovali jsme se na podzim a byla jsem neskutečně vděčná, že už jdeme z bytu pryč. I tam jsme si bohužel prožili krušné chvilky. A práce na baráčku na chvilku ,, ustaly", teda myslím ty velké a my jsme si tu žili v dobrém naladění, zjistili jsme a objevili jsme, jakou sílu má každé roční období, že léto není jen o vysokých teplotách ale i bouřkách, větru, jaro je plné bzučení a rozmanitých květů, podzim je barevný a vonící po houbách a dřevem a jak úžasné je pozorovat plameny ohně v kamnech a zima, jak dokáže být klidná a tichá a zároveň studená a mrazivá, kdy není žádná sranda dojít pro dřevo a udržovat doma teplo. Zkrátka najednou jsme ochutnali, jaký může být život rozmanitý a příroda čarovná.

poslední dodělávky a kuchyň


Po čase a pár letech bydlení začali vylézat kostlivci na povrch a my jsme museli udělat radikální rozhodnutí a celá rekonstrukce začala nanovo. Sádrokartony, které jsme měli jako obložení zdí, místo nahození, se neukázaly jako dobré řešení, poněvadž si za nimi řádily ne-kamarádky myšky,myšáci a hlavně krysáci, kteří na nás taky začali vykukovat a hlavně nám kolikrát nedali v noci spát pro jejich věčné škrabání a kousání všeho možného. 

A tak mně začalo pendlovací období, kdy jsem s dětmi střídavě bydlela v době rekonstrukce u tchánovců a u mých rodičů a vozila dceru několik km do školky. Sádrokartony šly dolů  a začalo se nahazovat. Tato rekonstrukce se stihla v rekordním čase, za což hlavně děkuji kamarádce a jejímu příbuzenstvu. 

kuchyň pryč, schody ještě zatím jsou

 
finální úpravy, výklenek už není, místo něj jsou prosklené dveře ven

To hlavní bylo za námi a my jsme začali další etapu v baráčku. Po čase přišlo i na výměnu kotle, krbu za kamna s plotnou, to když jsme tu zůstali dva a půl dne bez el.proudu a já jsme musela vodu na koupání ohřívat na ne zrovna stabilním grilu, protože jinak to prostě nešlo. ...

Baráček a jeho okolí stále není úplně dokončeno. Spousta nám toho chybí. Rekonstrukce jde pomalými kroky, ale nějak to jde a my se aspoň nenudíme. Někdy jsme vyřízení, někdy nám tečou nervy, někdy nám příroda hodí vidle do plánů a vizí, někdy se nepohodneme a nebo máme jiný názor s místními lidmi, ale přesto všechno...

💗 ,, JE TU KRÁSNĚ"💗

Danča a Lukáš



 




Bylo, nebylo...

Milý čtenáři, ráda bych Vám vyprávěla příběh, jak dva mladí lidé, kteří nechtěli žít ve městě k chaloupce přišli a jak si jí přebudovali( a ...